Historie hub

Houby, které jsou vidět růst, nejsou celými houbami. Jsou pouhou částí, která produkuje výtrusy (spory), jsou plodnicí (karpoforou). Vegetativní část jakékoliv houby, tj. část, která pohlcuje z půdy živiny a přivádí je do plodnice, je jemnou vláknitou strukturou vytvářející se pod zemí. Ta se nazývá podhoubím (myceliem) houby a jednotlivým vláknům se říká hyfy. Mycelium je jakousi materiální schránkou pro kolektivní vědomí houby. Může pokrýt nezměrnou plochu, růst po tisíce let a mít mnohem více propojení než lidský mozek.

... "Neexistují přiměřená slova . . ., která by mohla charakterizovat stav, když jste pod vlivem hub. . . Jak popsat člověku, který se narodil slepý, co to znamená vidět? ...

Halucinogenní houby jsou pravděpodobně stejně staré jako lidstvo samo. V saharských jeskyních byly objeveny starověké malby znázorňující bytosti s hlavami ve tvaru houby. Sibiřští šamani používají nebo používali muchomůrky červené k osvícení cesty do duchovního světa. Ve Střední a Jižní Americe bylo užívání halucinogenních hub a dalších rostlin rozšířené až do připlutí Španělů, kteří přijeli šířit mečem a ohněm katolickou víru a pochopitelně tyto látky zakázali.

Tyto houby považovali původní obyvatelé Mexika za posvátné a nazývali je “teonanacatl”, což je aztécky “boží tělo” či “boží maso”. Na území Guatemaly a některých dalších států Střední Ameriky byly objeveny zvláštní kamenné sošky hub, které pravděpodobně souvisejí s jejich užíváním. I když se v místech původu užívají po tisíce let, první vzorky těchto hub k analýzám se podařilo získat až ve 30. letech tohoto století. Do této skupiny patří houby obsahující jako účinnou látku psilocybin, případně psilocin. Jsou soustředěny v rodech Psilocybe, lysohlávka, Panaeolus, kropenatec a Stropharia. Mnohé z nich jsou známy i u nás.

Mezi nejvýznamnější halucinogenní houby patří druhy rodu Psilocybe, lysohlávka, z čeledi Strophariaceae, límcovkovitých, charakteristické mimo jiné modráním dužniny. Typickým představitelem je Psilocybe mexicana, lysohlávka mexická, rostoucí v jižním Mexiku (stát Oaxaca). Z této oblasti pocházejí i P. aztecorum, lysohlávka aztécká, P. caerulescens, P. semperviva, P. yungensis aj. Další druhy tohoto rodu rostou i v Indonésii, Japonsku a Austrálii.

Také Evropa má svoje lysohlávky. Známá je Psilocybe semilanceata, lysohlávka kopinatá, která roste v celém mírném pásu, a to v lesích, převážně smrkových, ale i na lukách a pastvinách, podél cest, v příkopech a jinde. Typicky naší je P. bohemica, lysohlávka česká, která byla počátkem 50. let nalezena v údolí řeky Sázavy. Nejvíce psychoaktivních látek však má P. cyanescens, lysohlávka modrající.

První písemný záznam o užívání halucinogenních hub pochází od španělských konquistadorů, kteří se v roce 1502 zúčastnili korunovace Montezumy a při následné oslavě pozorovali podávání halucinogenních hub. Španělský mnich Fray Bernardino de Sahagun (1547-1569) o této aztécké slavnosti píše: "První věci, jež při té oslavě požili, byly malé černé houby, které nazývali nanacatl a které jim navodily opilost a halucinace. Někdy docházelo i ke smilstvu. Snědli tyto houby před úsvitem . . . s medem, a když začali pociťovat jejich účinky, začali tancovat, někteří zpívat a jiní naříkat. . . Když opojení z hub pominulo, vyprávěli si své vidiny." Sahagun dále píše: "Podle starodávného zvyku si vzali jenom samotné houby, které ihned snědli. S výjimkou kakaového nápoje, který pili noc předtím, nic jiného nejedli ani nepili. Houby jedli s medem."

Aztékové (1400 až 1521 n. l.) znali i jiné halucinogenní látky, takové jako tlapatl, mixitlové zrno a peyotl, jejichž užívání pochází ze severu Mexika, kde bylo známé již od roku 300 př. n. l. "Houbové kameny", pod jejichž klobouky jsou zobrazeny postavy, pocházejí ještě z ranějšího období (1000 až 500 př. n. l.). Účel těchto sošek je neznámý, ale pravděpodobně sloužily jako posvátné předměty.

Rukopis Codex Vienna Mixtec (asi 13. až 15. století) popisuje rituální použití teonanacatlu mixteckými bohy (teonanacatl znamená v překladu 'Maso Bohů'). Bůh známý jako 'sedm květin' (jeho jméno je ve znakovém jazyce znázorněno jako sedm kruhů a květina) byl mixteckým bohem psychoaktivních rostlin, především však posvátných hub. Je zobrazován s párem hub, které drží v ruce.

Aztékové měli také svého boha pro halucinogeny, Xochipilliho, 'Pána květin'. Byl posvátným ochráncem 'květinového snění', jak Aztékové nazývali svůj rituální halucinační trans.

Houby, které indiáni znali, byly pravděpodobně lysohlávka mexická (Psilocybe mexicana) nebo lysohlávka šedomodrající (Psilocybe caerulescens) a kropenatec zvoncovitý (Panaeolus sphinctrinus). Lysohlávka kubánská (Psilocybe cubensis), která je v současné době velmi populární, nebyla na území dnešních USA známa až do doby, kdy Evropani přijeli se svým hovězím dobytkem. Dnešní indiáni ji nemají tak rádi jako lysohlávku mexickou, protože roste jenom na zvířecím trusu.

Na počátku dvacátého století se zvedl zájem o psychoaktivní houby. Teonanacatl byl nejdříve identifikován jako Lophophora williamsii čili peyotl a o Sahagunovi se tvrdilo, že se zmýlil, že si popletl kaktus s houbou. Etnobotanik Richard Evan Schultes a lékař Plasius Paul Reko nakonec odjeli hledat houby do Oaxaky. Shromáždili vzorky kropenatce parabolického (Panaeolus sphinctrinus) a zjistili, že jsou v této oblasti stále udržovány posvátné obřady s houbami - velady.

Téměř deset let po druhé světové válce, na začátku roku 1953, R. Gordon Wasson a jeho přítel Allan Richardson navštívili po dlouhém pátrání malou vesnici Huatla de Jimenez, kde se zúčastnili velady, kterou vedla místní šamanka (curandera) Maria Sabina.

V roce 1956 pozval Wasson francouzského mykologa Rogera Heima, aby prozkoumal užívání posvátných hub v oaxacké oblasti. Heim identifikoval čtrnáct druhů, z nichž tři byly do té doby neznámé.

Zpráva o houbách se rychle rozšířila. Díky objeviteli LSD, novodobému alchymistovi Albertu Hofmannovi, byly objeveny psychoaktivní látky psilocybin a psilocin a zanedlouho se mu je podařilo také syntetizovat. Začalo experimentování s houbami a syntetickými substancemi a kouzelné houby se brzy staly součástí 'psychedelického' hnutí šedesátých let.

V roce 1962 se R. Gordon Wasson poprvé seznámil s Rg-védem, souborem 1028 chvalozpěvů, jež byly před více než 3500 lety složeny kočovnými kmeny Árijů. Přibližně 120 těchto chvalozpěvů je věnováno uctívání rostliny s názvem 'sóma', která je popisována jako 'bezlistá', 'bezkvětá', 'nemající kořeny' a 'pocházející z hor'. Na základě pečlivého rozboru těchto starodávných textů se začali R. Gordon Wasson a jeho blízká spolupracovnice Wendy O'Flahertyová domnívat, že sóma byla muchomůrka červená - Amanita muscaria. (Za připomínku stojí, že někteří etnobotanici tuto teorii dosud nepřijali. Domnívají se, že sómou byla rostlina s názvem syrská routa - Peganum harmala.)

Téměř s jistotou lze říci, že halucinogenní vlastnosti kouzelných hub a dalších v přírodě se vyskytujících rostlin byly v Evropě známy celá staletí před příchodem průmyslové revoluce, kdy velká většina znalostí našich venkovských předků postupně upadla v zapomnění. Dalším z důležitých faktorů, proč tyto látky zmizely z obecného povědomí, bylo stíhání 'čarodějnic', které se ve středověku lavinovitě šířilo po celé Evropě. Tyto takzvané 'čarodějnice' byly většinou pouhé vesnické kořenářky, jejichž znalost kouzelných rostlin byla hrozbou pro neustále se rozpínající moc církve. Inkviziční procesy byly vskutku důkladným spiknutím proti posledním pozůstatkům tradic starověkých náboženství, původem matriarchálních, používajících magické rostliny ve svých rituálech, sahajících až k samotným počátkům evropské civilizace.

Označení rodu Psilocybe pochází z řeckých slov psilos (holý) a kube (hlava). Doslovně přeloženo to znamená 'holá hlava', což je pravděpodobně odvozeno od vzhledu této skupiny hub. V Čechách byl přijat název lysohlávka.